Utrpení 2

4. července 2011 v 11:18 | Misu-chan |  Utrpění
Něco končí, něco začíná



Další den mně probudily ostré sluneční paprsky, které mi svítily přímo do obličeje. Opatrně jsem otevřela oči a zadívala se na dřevěný strop. Smutně jsem se pousmála. Tak to přece jen nebyl sen. Posadila jsem se a zadívala se z okna. Venku bylo nádherně. Rozhlížela jsem se po okolí a uviděla jezero. V duchu jsem se usmála. Jelikož jsem byla stále nahá a svoje oblečení sem tu nikde neviděla, vypůjčila jsem si triko, které bylo přehozeno přes opěradlo židle. Věděla sem čí je, ale kdyby mi Itachi vrátil moje oblečení, neměla bych teď jeho triko. Přestala jsem se tím zaobírat a opatrně jsem vykročila k nedalekému jezeru. Rozhlížela jsem se. CO kdyby to náhodou byla past. Došla jsem až k tomu nádhernému místu a oněměla úžasem. Bylo to takové větší jezírko, s křišťálově průzračnou vodou. Dokonce tu byl i menší vodopád, který předtím zakrývaly stromy, takže jsem si ho všimla až teď. Okamžitě jsem ze sebe sundala triko a vkročila do vody. Byla nádherně teplá. Jakmile jsem se dostala dál od břehu, celá jsem se potopila, abych si namočila i vlasy. Vynořila jsem se a plavala k vodopádu. Opatrně jsem si lehla na jeden kámen, co trčel z vody tak, že sem byla půlkou těla ve vodě a nechala na sebe dopadat kapičky z vodopádu. Vzpomínala jsem na Konohu a v duchu si přála aby, se to nikdy nestalo.
Ze snění mně probudily ruce, které se obtočily kolem mého pasu. " Na takovém místě by si ale neměla spát." ozval se za mnou ledový hlas. "Nespala jsem …. byla jsem zamyšlená …" zašeptala jsem. " Tak to potom jo" ušklíbl se a víc se na mně natiskl." Teď když jsme ucítila jeho kůži na mém těle uvědomila jsem si, že je také nahý. " M-mohly by jsi mně prosím pustit?" zašeptala jsem a lehce zčervenala. " Proč?" " Protože jsme na-nazí." zrudla jsem ještě víc. Rozesmál se. " A to vadí?" "J-jo!" Otočil si měn k sobě čelem. " A proč?" usmál se. To už jsem nevydržela, a omdlela jsem.
Když jsem znovu nabrala vědomí, slunce už zapadalo. Ležela jsem na pláži u jezírka. " Tak už jsme opět při vědomí? " ozvalo se vedle mě. Okamžitě jsem si zkontrolovala, jestli jsem oblečená. Zřejmě ho to pobavilo, protože se rozesmál. " Čemu se směješ?!" vyskočila jsem na nohy a naštvaně se na něj podívala. " Tobě" ušklíbnul se, aniž by ke mně zvedl hlavu. To mně naštvalo ještě víc. Bohužel neměl triko, za které bych ho vytáhla nahoru, a tak jsem ho drapla za vlasy a škubla s nimi. Bolestně vyjekl a postavil se naproti mně. " Tohle si neměla dělat!" zavrčel zlostně a pomalu šel ke mně. Začala jsem ustupovat. Děsil mně. Udělal ke mně rychlejší krok a já taky uskočila. Bohužel za mnou byla kláda, a já o ni samozřejmě musela zakopnout. Znovu jsem se ocitla ve vodě. Když jsem se dostala nad hladinu, uviděla jsem něco zvláštního. Itachi ležel na zemi a smál se. Ale nebyl to ten chladný smích. Byl to opravdový smích. Zahřálo mě u srdce. " Víš, že se opravdu nádherně směješ?" zeptala jsem se a on se zarazil. "Měl bys to dělat častěji." vylezla jsem z vody, a šla do chaty, jelikož mi začala být vážně zima. Vešla jsem tam, a na posteli jsem uviděla svoje oblečení do, kterého jsem se okamžitě oblékla. Po chvíli došel i Itachi a v ruce nesl dvě ryby. Usmála jsem se na něj a šla je připravit. On mezitím v krbu rozdělal oheň, abychom je měly kde upéct.
Po vydatné večeři jsem se rozhodla jít spát. Lehla jsem si do postele a zavřela jsem oči. Hned jsem je zase otevřela a posadila se. "Itachi?" zašeptala jsem. "Ano?" "A … kde vůbec spíš ty?" zeptala jsem se zvědavě. Na chvíli se zarazil. "No na zemi" řekl. "Musí tě bolet záda … jestli …. jestli chceš můžeš si lehnout ke mně." řekla jsem a zčervenala tak že by mi aji rajčátko závidělo. Podíval se na mě. " A tobě by to nevadilo?" Pouze jsem zakroutila hlavou. Na chvíli se zamyslel. Pak vstal a přešel ke mně. Posunula jsem se víc ke zdi, aby si měl kam lehnout. Chvíli ještě přemýšlel, ale nakonec si lehl ke mně. Po chvíli jsme oba usnuli.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama